Ohněm a mečem - Část první

                                                       Gileadské povídky

                                                  Ohněm a mečem – část I

                                                                      

 

         Den kdy se na vesnici Komárov a jeho okolí přihnala ta pohroma, znova pršelo. Na tom pravda není nic zvláštního – vždyť od chvíle kdy Gileadští spolu s piráty narazili na nemrtvé – pršelo už šestý den.

 

         Den poté, Mytus Denever vyslal do Lavendoru jezdce se zprávou o Nekromantově příchodu. Ten den také vyrazil Gavryl se svými zbylými muži, spolu s Ergonem a Malaniusem a nákladem zlata, do městeček víc ve vnitrozemí.

     ,, Mám tam zbytek chlapů“, odvětil Gavryl Mytusovi, když se připravoval k odjezdu, ,, a když těm vostatním nechám ke zlatu aspoň čuchnout věřím, že přibudou i další. Mám tam v okolí pár kontaktů a hodlám je všechny využít.“

Murodovi se tento nápad vůbec nezamlouval, ale své pochybnosti nechal raději ukryté. On a jeho pár žoldáků obsadili vesnici. Dostali na starosti její opevňování. V tomto nehezkém počasí šla stavba palisády sice pomalu, ale pořád jistě dál. Nevedli hradbu kolem domů, ale za malou návsí přímo středem vesnice. Zmenšila se tak obrana. Vesničané, žoldáci i průzkumníci pracovali dnem i nocí.

 

         Po dvou dnech nechal šoltys Doran do krčmy svolat vesnickou poradu.  Porada se však strhla v hádku o to, zda zůstat a bránit vesnici nebo odejít.

Křik přerušil nezvykle silný a odhodlaný hlas Doranova otce Turona Matyase:

     ,, Mlčte! Chováte se jako na tržišti!“

Všichni přítomní okamžitě ztichli.

     ,, Připadá mi, jako by jste jednali o osudu někoho jiného. Což pak to není vaše vesnice? Vaše domy a vaše lesy?“

Z davu se ozval znepokojený hlas:

     ,, Domy obsadili vojáci a lesy ta Nekromantova havěť. Nemáme nic!“

     ,, Máte svatou povinnost vydžet“, zaburácel Matyas, ,, vojáci nás přišli chránit a jedna z vašich povinností je se s nimi podělit o jídlo i střechu nad hlavou.“

     ,, A co to rozhodnutí rozdělit vesnici palisádou“, ozval se další hlas.

Odpověděl mu vysoký, vousatý kovář sedící vedle Turona. Na krku měl náhrdelník z vlčích zubů.

     ,, Nedělej ze sebe hlupáka Korde. Velitel žoldáků přece říkal proč se to staví právě tak.“

     ,, Zázrak bude jestli se to vůbec dokončí“, dodal Turonův syn Doran.

     ,, Tak co tedy uděláme“, zeptal se Kord.

Někdo se nadechoval k odpovědi, když Turon bouchnul svou holí do dřevěné podlahy. Potom se o ni zapřel a vstal. Ovčí houně, do které byl zabalen, mu přitom zklouzla z ramen. Dřív musel být vysoký a silný jako vedle sedící kovář. Dnes se držel hole mírně přikrčen, ale vyrovnal se co možná nejvíc a rozhlédnul se po krčmě.

     ,, Každý z vás má v sobě krev Gileadských válečníků. Naši dědové a pradědové bojovali ve válkách, které otřásaly základy celého království. Pamatuji si, jak tvůj otec Korde s obyčejným kopím zabil dvakrát tak vyššího medvěda. Tenkrát přišel o svoje levé oko. A tady Danos“, ukázal Turon na kováře, ,, vlastníma rukama uškrtil vlka, který zabíjel vlky na salaši. Ty zuby co má Danos na krku, jsou právě z toho vlka. Každý z vás tu krev v sobě musí probudit. Můj otec učil bojovat mě, já Dorana a Doran to učí svého syna. A vy to teď učíte svoje syny!“

Turon Matyas hodil svou hůl na zem a udělal dva kroky dopředu. Doran ho chtěl podepřít, ale otec ho odstrčil.

     ,, Utíkat ze svého domu v předvečer bitvy? Já říkám ne.  Já nikam nejdu. Když už mám zemřít, a to se co nevidět stane, tak při obraně svého domu.

Kdo zůstane se mnou a bude bránit svůj domov?“

Obecenstvo mlčelo.

Jako první si stoupnul Doran. Potom kovář Danos a nakonec, jako jeden muž, celé osazenstvo krčmy.

Rozhodnutí padlo.

 

         Další den vesnici opustily všechny děti, mnohé ženy a i několik mužů. Někteří z povinnosti, jiní, jako například krčmář, ze strachu. K odjezdu jim posloužily dva velké vozy.

 

         Čtvrtý den, asi dvě hodiny po poledni kdy pořád slabě pršelo, se vrátil Gavryl. Za ním na koních, nebo pěšky asi padesát mužů podobného výzoru jako Gavrylovi piráti. Tři vozy byly vrchovatě naloženy a zakryty těžkými nepromokavými plachtami. Tato zpráva se donesla do tvrze pomocí jednoho signálního zatroubení.

Jedno zatroubení přítele ohlašuje.

Dvě zatroubení nepřítele čekej.

Tři zatroubení Nekromanta značí.

Mytus k nově příchozím promluvil z Gavrylova vozu o povinnosti a odměně a nechal je ubytovat v prázdných vesnických domech. Obrana stoupla na nějakých sedmdesát mužů – když nepočítáme několik vesničanek.

Noví spojenci dovezli množství zbrojí, zbraní i jídla. To nejlepší překvapení si nechal Gavryl na závěr. Ve dvaceti hliněných nádobách, velkých jako hlava batolete, se nacházel extrémě hořlavý olej.

     ,, Ten ohěň hoří, dokud plameny olej neztráví. Neuhasí ho ani vědro vody. Na ten olej padlo víc zlata než na všechny ty zabijáky tady“, chválil se Gavryl.

     ,, Jsou spolehliví?“, zeptal se Mytus.

     ,, Raději budou bojovat za živé, než za mrtvé. Část peněz dostali teď, zbytek až na konci. Pokud se ho dožijí“, zasmál se Gavryl.

Práce bez ustání pokračovala a déšť neustále padal.

 

         Hluboko v noci do Komárova dorazily dvě desítky, vidlemi, sekeramy a motakami, ozbrojených sedláků. Doran je srdečně přivítal. Murod z toho nadšený příliš nebyl, ale i on se tvářil spokojeně.

 

         Pátý den, hodinu před západem slunce, uslyšeli gileadští na cestě nad tvrzí, dusot kopyt. Všichni zaujali bojové postavení na hradbě. Konečně přestalo pršet a obloha se částěčně protrhala. A když se na louce před tvrzí objevili první vojáci v modro-bílých tabartech, nad Strážným vrchem se ozval radostný pokřik. Pět jezdců projelo bránou. Zbylí – mohlo jich tam stát asi padesát – zůstali za hradbami. Velitel jezdců, o půl hlavy menší než Mytus, ale širší v ramenou, v kroužkové košili a jednoduchém jezdeckém obleku, sundal přilbu.

     ,, Mytus Denever?“,zeptal se.

     ,, Tady“, přistoupil velitel.

     ,, Jemenuji se kapitán Artorius a jsem velitelem pevnosti Bridonna. Tvůj posel u nás zastavil. Bral si druhého koně. Ale nezapomněl nám říct co se blíží. Ihned jsem se se všemi vydal na cestu a díky Bohu, ještě jsme nepřišli pozdě. Vím, není náš příliš mnoho, ale věřím že král dorazí brzy.“

     ,, I za to děkujem kapitáne. Jste tady srdečně vítáni. Koně ale musíte poslat dolů do vesnice. Tady pro ně místo bohužel není.“

     ,, Můžeme si zřídit tábor před hradbami.“

     ,, To je špatný nápad. Budete rádi, že jste ukryti za hradbami. Noci jsou tady děsivjejší, než kterákoliv bitva. A na koních se tady v lesích bojovat stejně nedá. Nekromant nás přece nebude čekat na velké pláni“, pousmál se Mytus.

 

                                                        

 

     ,, Ale dost řečí. Mí muži vám pomohou odvézt koně a ostatní se svámi podělí o kousek té suché bůdy pod nohama.“

Mezi vojáky se nacházely asi dva tucty žoldáckých vojáků, kteří se ochotně přidali k Murodově skupině. Jejich velitel se z Murodem znal a rozhod se v boji stát po jeho boku. Ostatní přijali pohostinství v pevnosti.

Práce ve vesnici travly až do noci. Podařilo se vztyčit palisádu kolem celé vesnice.

 

         Večer se na nebi objevily hvězdy. Průzkumníci venku rozdělali oheň a kromě hlídek, pochodujících po hradbách, se u něho všichni sešli.

Nálada se i díky svařenému vínu a medovině viditelně uvolnila. Všichni ale pili střídmě. Mytus stál u stěny budovy a usrkával kouřící nápoj z hliněného pohárku.

     ,, Spropadená zima“, opřel se vedle Mytuse kapitán Artorius.

     ,, Štěstí, že máme teplé oblečení. Člověk by si myslel, že se blíží sníh. Kde jsme to skončili Mytusi?“

     ,, Problémy v Hromové Tišině.“

     ,, Ach ano. Tam se něco děje i když je úplné ticho. Lodě vzbudily v Dolním přístavu velký poplach. Když se vylodili o pár mil dál došlo k nepokojům. Asi šlo o nějakou pirátskou bandu. Začali rabovat a zlikvidovali několik mužů, kteří na ně zaůtočili. Jakmile se ale objevila královská posádka z přístavu, utíkali až se jim za patama kouřilo. Král nechal přístavy obsadit větším počtem vojáků a kolem pobřeží se pohybují neustále hlídky. Měli jsme se tam vydat taky, ale tvůj posel byl rychlejší.“

     ,, Jaké štěstí“, pokýval hlavou Mytus a usrknul další doušek medoviny. Chvíli ho převaloval v ústech než polknul.

    ,, A ti žoldáci“, zeplat se po chvilce.

    ,, Dorazili k nám v okamžiku kdy jsme opouštěli pevnost. A jak jsi mohl vidět…neodmítli.“

 

     ,, Bitvu hned oslavíme před bojem“, ozvalo se od ohniště,

     ,, z kalichu vína popijem“, odpověděli průzkumníci sborově.

     ,, Frátři ať požehnaj čepele“, někdo zas zanotoval a ostatní odpověděli,

     ,, ať můžem umřít vesele ať umřem vesele“

Další sloku už zpívali takřka všichni.

     ,, Děvčata, kterou z vás neláká potěšit před bojem žoldáka,

     ,, nač je mu nadité tobolky, když chuť by neměl na holky, už chuť i na holky.“

 

         V noci, když se střídala třetí hlídka, začalo znovu pršet.

Malanius proklínak všechno kolem dokola, protože nastoupil na hlídku právě on. A konec v nedohlednu. Prohodil pár slov o počasí s dalším hlídkujícím vojákem – královským vojákem – posunul si kápi víc do čela, přitáhnul si plášť těsněji k tělu a začal chodit po hradbě, aby se alespoň trochu zahřál.

 

         Uplynuly dvě hodiny.

 

         Těsně před tím, než Malanius opustil hradby, se ve vesnici vystřídaly stráže. Piráti nahradili žoldáky, kteří odpočinek jenom uvítali. Tři tříčlenné stráže obešly palisádu a znova zalezla do domů. Nevšimli se, že těch několik koní, co nechali ve vesnici začíná být neklidných. Ostatní zůstaly v ohradách za potokem.

     ,, Komu by se chtělo útočit v takovým počasí“, začal muž, kterému chybělo levé ucho.

Jejich skupina zůstala v domě, který se stal součástí palisády. Okno směřovalo na severovýchod.

     ,, Já si teda myslím“, odpověděl mu druhý pirát, ,, že vo tohle tomu čarodějovi de. Počká si, až budem všichni hezky zalezlí a uděří.“

     ,, Gavryl to taky říkal“, přitakal svému druhovi další pirát stojící u okna.

     ,, Já vám do toho nechci kecat“, poškrábal se na bradě muž bez ucha, ,, ale nejsme tak naivní, aby nás ten pán mrtvol nachytal s kalhotama u kolen.“

     ,, Hej“, ozval se muž u okna, ,, támhle něco je.“

     ,, Kde. Ukaž“, nahrnuli se všichni k oknu.

     ,, Tam vzadu, jak je ten košatej strom.“

     ,, Já tam nic nevidím.“

     ,, Teď. Teď to skočilo dolů.“

     ,, Ven. Buďtě ve střehu“, povzbudil své druhy pirát bez ucha.

 

Tříčlenná hlídka opatrně vyklouzla z domu a zastavila se u palisády. Slyšeli praskání větví a matně viděli i pohyb v koruně košatého stromu. Něco velkého skákalo z větve na větev a nebylo to samo. Temných siluet se začalo mezi stromy míhat víc. V polevující tmě se zablesklo několik párů oči a ozval se hukot.

 

                                                             

 

         Malaniusovi, který kráčel z hradeb, přišel ten hukot nějak povědomý. Vrátil se zpátky na ochoz a spolu s ostatními sledoval kymácející se stromy. Vlna vzduchu sebou nesla mokrý prach, listí, hlínu a kousky větví.

     ,, Schovejte se. Schovejte se za hradbu“, zvolal Malanius.

Jeden královský voják zůstal stát a překvapeně sledoval blížící se šedivou vlnu. Mokrá hlína s kousky větví do vojáka narazily a pomohly mu zřítit se z ochozu dolů. Dopadnul na hlavu. Ta se nepřirozeně zkroutila pod trupem, ozvalo se dvojité křupnutí.

 

         Temné siluety zahalila podivná clona. Piráti však nestihli včas zareagovat. Před vlnou vody a mokré hlíny už neunikli. Všichni tři zůstali ležet v bahně.

Chvíli mysleli, že jsou mrtví, ale hukot i déšť ustal a vzduch se pročistil. Vesnice se ihned začala hemžit lidmi. Pirát bez ucha se těžce zvednul a zůstal strměle pozorovat dění mezi stromy. Viděl, že na vyvýšeném místě na svahu stojí dva jezdci. Přilbu s velkými rohy rozpoznal, ale druhý jezdec stál ve stínu stromů.

     ,, Za..zatrubte na poplach. Už sou tady“, zakřičel.

Ozval se roh. Třikrát.

 

         Ozvěna se roznesla po lesích.

     ,, To je žoldácký roh“, zvolal Mytus na připravující se muže.

     ,, Nekromant?“, zeptal se Artorius.

Mytus jenom pokýval hlavou.

 

         Nad vesnicí zněly Murodovy a Gavrylovy rozkazy.

Vybraní piráti a žoldáci obsadili domy, které se staly součástí opevnění a připravili zápalné šípy a nádoby s olejem. Murod, Gavryl a velká část najatých mužů obsadila severní a východní část palisády. Zbylí piráti a vesničani jih a západ spolu s bránou. Na mnoha místech před hradbou ležely navršené hromady větví a drobného klestí pro případ ohně, který má alespoň na krátkou chvíli odehnat nemrtvé. Dřevo však bylo promočené.

Tma už prořídla natolik, aby obránci viděli masy nepřátel linoucích se z kopce. Ozval se děsivý skřehot. Ghůlové se propletli mezi masou pěšáků a zaůtočili na palisády. Sekerami se snažili rozbít dřevěnou hradbu.

                                                        

Začal boj.

 

         Kocour a Ergon otevřeli bránu tvrze ve chvýli, kdy k nim mezi kapkami deště dolehl skřek ghůlú. Muži se na sebe úzkostlivě podívali. Mytus stál první.

     ,, Čekáte ode mě nějaký proslov?“, otočil se na kapitána Artoriuse a ostatní vojáky.

Artorius jenom pokrčil rameny.

     ,, Dnes všichni zemřeme. Ale ať je to při útoku… .ne při útěku.“, řekl Mytus a s úsměvem dodal, ,, Jinak vás po smrti budu chodívat strašit.“

Potom vytáhnul meč a vyrazil k vesnici. Vojáci ho beze slova následovali.

 

         Před palisádu se svalil další mrtvý ghůl. Jeho živí druhové se snažili poničit palísádu co možná nejvíc. Tucty nemrtvých se roztahovaly kolem opevnění a vyčkávaly na vhodnou chvíli. Díky oleji se podařilo zapálit i pár hromad větví.

     ,, Lučištníci“, zvolal Murod, ,, teď je vaše chvíle. Zapalte domy. Ať nám nemrtví nepřechladnou.“

Protože palisáda přehrazovala vesnici v půlce, a za hradbou zůstalo mnoho domů, rozhodnul se toho Murod využít.

Ohnivé šípy vlétly otevřenými dveřmi a zapíchly se připraveného sena a slámy. Jeden z holohlavých pirátů se naklonil z okna, aby vyslal další ohnivou střelu. Tomu se ale do krku zaseknul ostrý bodec a vytáhnul ho oknem ven. Druhá rána se zasekla pirátovi do čela.

 

                                                       

 

Malý podsaditý zelený goblin, s velkýma špičatýma ušima a množstvím kostí kolem krku, se histericky zasmál. To bylo ale to poslední co udělal. Šíp prorazil lebeční kost a goblin padnul obličejem do bláta. Další vlna nepřátel obešla vesnici a pokoušela se prorazit z jihu přes potok. Tam byla palisáda nejslabší ničím nezpevněna. Najatí zabijáci a vesničani se museli spolehnout na oheň a své síly. Sledovali početnou skupinu skřetů a goblinů jak překračují potok a blíží se k plamenům.

Muže, bránící severovýchod palisády, zasypaly šípy. Denní světlo už nad nocí definitivně zvýtězilo, takže Murod jasně viděl hemžící se skřetí lučištníky, jak ze svahu vypouští další smrtící střely. 

                                                            

 

Potom se z lesa ozval další křik. Mezi vřavou rozeznal dvě slova, Bůh a Gilead.

     ,, Mytus“ vydechnul Murod.