Díl šestý - Smrtelný omyl

DÍL ŠESTÝ 

 

Smrtelný omyl

 

 

             

         Bildon započal vyprávění.

 

Velký lišák se odrazil od mokré půdy a skočil na něj. Bildon ho však odrazil štítem a jednou ranou mu téměř usekl hlavu. Jeho promočené šaty pokropila krev. Pršelo a promáčená půda se bořila čím dál víc. Náhle k němu dolehl hlas velitele:

 

     ,, Ústup. Všichni pryč. Zpátky.“

 

Vůbec se nerozmýšlel a vyrazil. V ten moment mu přes obličej a krk přejela ostrá kost. Z tepny začala stříkat krev. Bildon odhodil meč a chytil se za krk. Karmínová tekutina stále prýštila. Odhodil štít a na zastavení krve použil i druhou ruku. Zatočila se mu hlava a ještě cítil, jak padá obličejem do bláta. Několikráte sebou ještě cuknul a pak znehybněl.

 

Bolest a chlad ustaly.

 

Poté se spatřil, jak leží mezi poválenou trávou močálů a posekanými těly rezavých lišáků. V dálce se mihnul černý plášť od utíkajících vojáků.

 

Nestál na zemi. Vznášel se. Jeho oblečení bylo suché a čisté. Necítil žádný chlad ani bolest. Sáhnul si na krk. Po ráně ani památky. Podíval se na oblohu. Pořád pršelo, ale kapky vody jím propadávaly.

 

Myslel na to, jestli tento stav prožívají všichni, co zemřou. Pokud ano, tak kde jsou. Pokud ne….

 

     ,, Co to má znamenat, říkáš si?“

 

Ten hlas uslyšel ve své hlavě. Otočil se a uviděl dívku…či ženu? Nedokázal to odhadnout. Taky se vznášela.

 

     ,, Ptáš se, jestli jsem přízrak?“, uslyšel.

 

     ,, Ano“, odvětil, aniž otevřel ústa.

 

     ,, V tom případě jsi přízrak i ty. Přízrak, který nikdo nevidí. Jenom my.“

 

     ,, My?“

 

V tom se další postavy začaly objevovat všude kolem dokola. Muži, ženy, dívky s novorozenci v náručí i děti. Bildon se udiveně otáčel kolem sebe.

 

     ,, Hledáš své padlé druhy?“

 

     ,, Ano. Jak to, že tu nejsou?“

 

     ,, Oni nemusí chodit po tomto světě. Tu výhodu jsi dostal jenom ty.“

 

     ,, Já takovou výhodu nechci. Nechci zůstat přízrakem jako vy.“

 

     ,, Nezůstaneš. Vrátíš se mezi živé…..Na chvíli.“

 

     ,, Jak to myslíš?“

 

Přízrak v podobě ženy se posunul blíž k Bildonovi.

 

     ,, Jsme nevinné duše obyvatel této země. Vesničané, dryády i víly. Pobiti zlem, které se těmito místy prohnalo. Až do této chvíle jsme nemohli ze země odejít. Ale díky tobě se nám to konečně podaří.“

 

     ,, Díky mě?“

 

     ,, Vrátíš se zpět do svého těla. Tvůj život se ale z tebe bude pomalu ztrácet, dokud nezemřeš. Tvůj život…náš pokoj.“

 

     ,, Proč jsem tedy nezemřel hned? Proč musím zemřít ještě jednou. Pro vaše blaho!?“

 

     ,, Můžeme skrze tebe pomoci. Čekali jsme na někoho, kdo je toho hoden a tebe jsme si vyvolili. Už tam na louce v bouři.“

 

     ,, Bludičky?“

 

     ,, Ano i tak nám říkají. Když nás zavoláš, pobijeme všechny tvoje nepřátele. Temnota naši zlost pozná. Ale pamatuj, můžeš nás povolat jenom dvakrát. Poté zemřeš a my ulehneme k věčnému spánku. Když nás nezavoláš, můžeš žít o něco déle. Tvůj život…náš pokoj.“

 

     ,, A co když odmítnu?“

 

     ,, Již nemůžeš. Vrať se zpět. Možná nás budeš potřebovat již dnes v noci.“

 

Něco ho uchopilo a hodilo ho zpět do těla na zemi. Bildon sebou cuknul a nadechl se. Do plic se mu dostalo bahno s vodou. Okamžitě zvednul hlavu a vyzvracel se. Převalil se na bok a chytnul se za krk. Po ráně ani památky. Přestalo pršet a pomalu se snášel večer. Nezdálo se mu to. Žil. Potom si vzpomněl na to, co říkal přízrak či bludička? ,, Možná nás budeš potřebovat již dnes v noci “

 

Přehodil štít na záda, meč zasunul do pochvy a vyrazil. Oblek měl ztěžklý vodou. Běh ho neunavil. Dorazil do té největší vřavy.

 

     ,, No a ostatní jste už viděli sami“, dokončil své vyprávění Bildon.

 

Dny po útoku nikdo nepočítal. Stráže stály na hlídce ve dne v noci. Řady gileadských průzkumníků citelně prořídly. Mytus musel z vesnice stáhnout část žoldáků. Murod měl vážné zranění po šípech, Ergon dostal od rány na noze vysoké horečky a Šoltys byl po ráně do hlavy prozatím v bezvědomí.

Bildonovo vyprávění přitáhlo k ohni celou posádku pevnosti. Kromě stráží samozřejmě.

 

     ,, Další takový útok nezvládneme“, řekl Osmar.

 

     ,, Myslím si, že po těch jatkách už nebude mít prozatím nikdo chuť útočit“, odpověděl Mytus a palcem si přejel po strupech na tváři.

 

     ,, Všimli jste si měsíce?“, zvedl hlavu Zerin.

 

     ,, Proč?“

 

     ,, Nezdá se vám nějaký jiný?“

 

     ,, Myslíš rudý“, zvážněl Mytus a podíval se, tak jako ostatní, na půlku bílého kotouče na jihovýchodní straně pevnosti.

 

     ,, Nic mi na něm nepřipadá zvláštního“, pokýval hlavou velitel, ,, proč myslíš, Zerine?“

 

     ,, Malanius tvrdil, že mu připadá jiný.“

 

     ,, Malanius? Kde vůbec je?“, rozhlédl se kolem sebe Siledas.

 

     ,, Kde by tak mohl být zamilovaný voják“, usmál se Gren.

 

 

         Vesnice stála ponořená do tmy. Kromě chodících hlídek a praskajících strážných ohňů se nikde nic nepohnulo. Jenom ve stodole si dva mladí lidé šeptali.

 

     ,, Já jsem netušil, že ta kořenářka a léčitelka je Ocerinova sestra“, řekl Malanius.

 

     ,, Nevyhýbej se mojí otázce, Malanie“, otočila se na něj vyčítavě Natana, ,, nebyl jsi tady už čtyři dny. Řekl jsi to o mém otci veliteli?“

 

Chvíli zůstalo ticho.

 

     ,, Ne. Ještě na to nebyla vhodná chvíle. Všichni mají svých starostí dost. A Murod s velitelem už stejně mluvil. Nebo se mu o tom alespoň zmínil.“

 

     ,, To je ten žoldák, co leží u Sigrid?“

 

     ,, Ano. Spolu s Ergonem a vaším Šoltysem.“

 

     ,, Sigrid říkala, že žoldák moc nadějí na přežití nemá. Zasáhly ho dva elfské šípy.“

 

     ,, A co Šoltys?“

 

     ,, Stále ještě neotevřel oči. Naproti tomu, ten druhý voják má oči otevřené pořád. Má horečky a blouzní. Zabírá jenom odvar z vrbové kůry. Ani makové mléko nepomáhá.“

 

     ,, Ty se nějak vyznáš.“

     ,, Sigrid je přece moje teta a často k ní chodívám. Její dům je jedno velké bylinkářství a jako jediný neutrpěl žádnou újmu při Nekromantově útoku. Stojí úplně na konci vesnice.“

 

     ,, Proč tak daleko? Takový člověk musí být co nejblíž.“

 

Natana se posunula a dala hlavu na Malaniovu hruď tak, aby se mu dívala do tváře.

 

     ,, Byla jsem ještě malá dívka, když ji sedláci chtěli upálit za čarodějnictví. Za to, že obcovala s temnou mocí a obětovala jejich démonům. Samozřejmě to nebyla pravda. Doranův otec Matyas, tenkrát byl Šoltys ještě on, se za ni postavil a tak ji vesničani nechali být. Dlouhé roky žila v lesích a prý se tam naučila hovořit s lesními bohy. Po letech si sedláci uvědomili, že udělali chybu a vzali ji zpátky. Tu křivdu jim sice neodpustila, ale vrátila se. Bydlí v domě svých rodičů. Dnes jí to už nikdo nepřipomíná.“

 

     ,, A od koho se naučila bylinkaření a léčitelství?“

 

     ,, Prý od lesních bohů a od své matky samozřejmě.“

 

     ,, A co tvá matka?“

 

Nataně se do odpovědi moc nechtělo.

 

     ,, Zemřela už dávno. Při porodu mého bratra. Chlapec byl neduživý a brzy odešel za ní. Nemám nikoho kromě otce a Sigrid.“

 

     ,, A co já?“

 

     ,, A tebe, Malanie“, usmála se Natana a vtiskla mu polibek.

 

     ,, Nechceš namíchat nějaký lektvar našemu veliteli, Natano?“

 

     ,, Proč? Má břichobol?

 

     ,, To ne, ale říkal mi…nesmíš to nikomu říct, Natano.“

 

     ,, Když ty nic neřekneš.“

 

     ,, To je trochu jiné.“

 

     ,, Myslíš?“

 

     ,, Slib mi to.“

     ,, Dobrá, slibuju.“

 

     ,, Když Mytus v noci po bitvě u pevnosti procházel bojiště, zjevila se mu nějaká černá postava. Velitel myslel, že na něj zaútočí, ale nestalo se tak. Začali spolu hovořit. Divné je na tom to, že my ostatní jsme tam byli taky. Hledali a odnášeli jsme raněné a velitele jsme viděli, ale nikoho jiného ne.“

 

     ,, Takže vývar z žabích hlaviček. To je proti halucinacím.“

 

Malanius ale neposlouchal a smutně pokračoval dál.

 

     ,, Říkal mi, že černý se jmenuje generál Artax a vedl armádu lidí proti Arcipánovi. Ti, co přežili velkou bitvu, se pod výhružkou přidali k temné moci, která je učinila nesmrtelnými. Tedy…nesmrtelnými, dokud je někdo nezabije, říkal.“

 

Natana viděla na Malaniovi, že to, co jí říká, je pro něho velmi vážné.

 

     ,, Nabídl mu duel. I Artax byl kdysi člověk a prý pořád ví, co je to čest. A pokud Mytus zvítězí, on a jeho temní proti nám nevytáhnou a nebudou se podílet na probuzení Arcipána.“

 

     ,, To je dobrá zpráva, ne?“

 

     ,, Dobrá zpráva?“ Malaniovi oči zajiskřily. ,, Je to blbost. S takovým návrhem bych ho poslal do prdele. Nevědí, jak na nás vyzrát, tak to zkouší líbivými slovy. Vůbec bych se s ním nebavil, ale velitel řekl, že nad jeho návrhem bude přemýšlet. Taková hloupost. Jestli se ten temný bastard dostal do je ho hlavy…..existuje na to nějaký lektvar?

 

Malanius se podíval na Natanu tak, jako kdyby jenom ona mohla zabránit Mytusovi v jeho rozhodnutí.

 

     ,, Já, já nevím. Musela bych se zeptat Sigrid.“

 

     ,, Tak se zeptej. Prosím, zkus to nějak. Je to pořád velitel a jeho rozhodnutí je neměnné, ale tohle je svinstvo, na které doplatíme. To je horší, než řeči tvého otce. Pokud se ale Mytusovi něco stane, rebelii už nic nezabrání a poteče naprosto nevinná krev.“

 

 

         Mytus nespal. Seděl u stolu ve velitelské místnosti a zasmušile sledoval komíhající se plamen tlusté svíce. Před chvílí ho navštívil temný generál a ujednal si s ním zítřejší souboj. Působil velmi věrohodně. Jeho hlas nezněl nijak zvláštně. Spíše naznačoval, že se jedná o člověka, který neměl na vybranou. Do tváře mu však Mytus neviděl. Připadalo mu, že má nasazenou masku. Pravda je taková, že kdyby chtěl, mohl je jednoho po druhém zaříznout jako slepice. Jak se zjevil, tak se v černém dýmu zase rozplynul. Denever nevěřil, že se nechal tak snadno přesvědčit, ale ve svém nitru si říkal, že udělal správný krok. Můžu ranit sílící zlo přesnou ranou svého meče. Svého meče? Artax tvrdí, že ho zabít lze. Všichni jsou nesmrtelní, dokud je někdo nezabije. Rudý měsíc. Naris. Sakra.

Co se to se mnou děje.

Mytus se chytnul za hlavu a promnul si unavené oči. Přistihnul se, že začal poslední dobou nějak moc přemýšlet. A mnohokrát i o smrti. Vybavily se mu vzpomínky na svého bratra. Ty ale zahnal velkým lokem hořké medoviny. Sfouknul svíci a lehnul si na dřevěnou postel. Měl na sobě jenom lehkou košili, neboť vzduch byl už příjemně teplý.

 

 

         Nastalo jitro. Na nádvoří cvičil Osmar a Peitar. Peitar s mečem neuměl moc dobře zacházet a tak sám uznal, že pokud zde má zůstat, musí meč ovládat. Tak jako štít či luk.

Po snídani zamířil Mytus spolu s Dorianem a Malaniem do Komárova a nechal svolat všechny vesničany. Velitel zůstal sedět na koni.

 

     ,, Chtěl bych vám všem poděkovat. S vaší pomocí jsme ubránili pevnost proti elfským zabijákům. Trpíte tady kvůli nám a trpíte i kvůli království. Jste nejstatečnější vesnice, kterou jsem kdy poznal.“

 

Poté změnil výraz v obličeji i hlase.

 

     ,, Nemůžeme však společně bojovat, když se nám za zády kují pikle. Hovoří se tady o svobodě a svobodnému životu. Jak toho ale máme dosáhnout, když se nám někteří z vás snaží zabodnou dýku do zad. Víte, o čem mluvím. Alespoň někteří z vás to ví. Zvolili jste si někoho, kdo bude zastupovat Šoltyse Dorana během jeho nepřítomnosti?“

 

Mezi sedláky to zašumělo. Dopředu se protlačil Ocerin.

 

     ,, Mě si zvolili“, řekl kovář svým tradičním přísným hlasem a pokračoval, ,, a tu záležitost, o které jste hovořil, vyřešil Doran ještě před svým zraněním. Nikdo se o nic nepokusí. A jestli ano, sám ho potrestám.“

 

Murod by možná něco připomenul, ale Mytus neviděl důvod proč mohutnému kováři nevěřit. Prohodil ještě několik slov s Halmarem a poté se jezdci vrátili do pevnosti.

 

         Po obědě, kterého se Mytus ani nedotknul, nechal do místnosti, kde stál kamenný krb, svolat poslední skupinu pravých gileadských průzkumníků. Malaniuse, Asirise, Grena, Torana a Doriana řečeného Vlk.

 

     ,, Čeká nás výprava, bratři. K Hraničnímu lesu. Poblíž stával magický portál, jestli jste o tom někdy slyšeli.“

 

     ,, Jo“, odsekl Malanius, ,, a co tam?“

 

     ,, Musíme vyřešit jeden delikátní úkol. Půjdete jenom vy – protože vám nemám důvod nedůvěřovat.“

 

     ,, A jaký je to úkol“, naléhal Malanius. ,, Týká se to toho temného hajzla, co? Ten souboj…“

 

Vojáci překvapeně vytřeštili oči.

 

     ,, Souboj? Jaký souboj?“

 

     ,, Nasliboval veliteli, že když vyhraje, tak jeho poskoci nepodpoří Arcipánův návrat. Taková blbost. Past. Je to past. Proč se tu o tom vůbec bavíme“, dodal Malanius a chystal se odejít.

 

Mytus ho však zadržel.

 

     ,, Já své rozhodnutí nezměním. Připravte se. Za půl hodiny vyrazíme.“

 

     ,, Já do pasti nepolezu.“

 

     ,, Jednou Malanie, až se staneš velitelem, budeš muset dávat rozkazy, které se tvým mužům také líbit nebudou.“

 

     ,, Jak můžu dávat rozkazy, když dnes chcípnu. Když všichni chcípneme“, zakřičel průzkumník.

 

     ,, Nech toho Malanie“, chytil ho za rameno Dorian, ,, velitel přece ví, co dělá.“

 

Malanius se vyčítavě podíval na Doriana a potom na Mytuse.

 

     ,, Dnes o tom opravdu pochybuju.“

 

Dočasnou správou tvrze Mytus pověřil Osmara a Bildona. Bildon ve tváři opět o několik let zestárnul. Jeden den je pro něho jako jeden rok, pomyslel si Mytus a přehodil si přes sebe vak s křišťálovými kameny.

 

Gileadští vyrazili.

 

Poslední jel Malanius. Ještě než jim zmizela pevnost z očí, dlouze se na ni podíval. Vybavil si tvář dívky, které daroval půlku svého srdce a znechuceně pobídnul koně do kroku.

 

 

Konec šestého dílu