Lačnovské skály a obec Lačnov

25. 2. 2014 11:24

 

Zapomenuté dějiny

 

LAČNOVSKÉ SKÁLY A OBEC LAČNOV

(Bohatá historie opředená množstvím příběhů a nevyřčených legend)

 

Lačnovské skály leží poblíž Vařákových pasek a asi 3,5 km od obce Lačnov, která se rokládá v údolí, jenž se svažuje od severu k jihu mezi podhůří Vizovické vrchoviny, která je součástí pohoří Bílých Karpat na Slovesko-Moravském pomezí. Vznik horstva byl podnícen vyvrásněním z mořských sedimentů na konci třetihor.

 

Pískovcové skály se skládají ze třech hlavních skalních sektorů – a to Horních Lačnovských skal na severu a Dolních Lačnovských skal na jihu. Vzdálenost mezi nimi je po turistické značce cca 800 metrů. Mezi nimi se ještě nacházejí málo známé Prostřední skály. V okolí můžeme též najít jeskyně a skalní průrvy, ke kterým se později ještě dostaneme.

 

Lačnovské skály patří oproti jejich blízkým sousedům – Čertovy skály a Půlčinské skály – k méně známým skalním útvarům. Jsou tedy i méně navštěvované, což jim společně s jejich odlišnou strukturou přidává na vyjímečnosti.

 

Horní Lačnovské skály - jsou asi 70 metrů dlouhý a místy až 10 metrů vysoký pás skal s členitostí podobajícím se pískovcům Prachovských skal. Stěna je otočena na jihovýchod a lze na ni lézt i poměrně brzy po deštivém počasí. Můžeme je prohlásit uměleckým dílem nebo skvostem skalní architektury. Jsou plné dírek, prohlubní, misek, vhloubenin a voštin (struktury připomínající pavučinu). Jsou vyhledávaným horolezeckým místem.

 

 

Prostřední Lačnovské skály – mají podobný charakter horniny, avšak vzhledem k východní orientaci a vzrostlým stromům, bývajé více mokré. Nejsou tak často navštěvovány. Mnozí ani neví, že se jedná o Prostřední skály. V okolí se nachází již zmiňované ,,malé,, jeskyně.

 

 

Dolní Lačnovské skály – též nazývané Trčkovy (podle prvního písemně doloženého starosty Lačnova) tvoří mohutný mrazový srub vyvinutý na čelech pískovcových a slepencových vrstev, v délce asi 70 metrů. Jejich stěny jsou orientovány na severovýchod a severozápad. Příčně orientované pukliny, člení stěny do několika bloků. Nejvyšší z nich dosahuje výšky až 14 metrů. Svislé stěny jsou pokryty velkým množstvím voštin a dutin, které mají průměr až 70 cm a hloubku 65cm. Nejvyšší vrchol , na který se dá vyjít po ušlapaném chodníku se jmenuje Žižkova hlava. Kámen skutečně vypadá jako velká husitská baranice na hlavě jednookého hejtmana. Říká se, že skálu pojmenovali husiti, když při Spanilých jízdách mířili do Polska.

 

 

Skály jsou neodmyslitelně spojeny s obcí Lačnov a její historií.

 

 

O Lačnovu

 

         Založení obce provázejí rozporuplné údaje. Původ pochází od pánů z Lačnova, jejichž panství zaniklo u Brna. Osadníci, kteří se ze zaniklého panství odstěhovali, založili v místech, kde se dodnes říká ,,Starý Lačnov“ osadu okolo roku 1180. Dali jí název podle své bývalé domoviny. Existuje též historka o tom, že osadníci trpěli hladem a podle toho dali vesnici název:

Lačný – Lačnov.

 

Traduje se, že po bitvě na Moravském poli roku 1278, kdy do Českých zemí vtrhli loupeživí braniboři, se před loupeživými rytíři, lidé z osady utíkali schovat právě do skal. Jezdci se nevydali je pronásledovat mezi skály. Prý se tam nacházelo prastaré obětiště a loupežníci věřili, že je vesnické ženy mohou začarovat.

 

První písemná zmínka je z roku1422, kdy zapsal král Zikmund Miroslavovi z Cimburka kromě jiných obcí a Větší a Menší Lačnov. Název obce se během 16. stol. měnil na “Lačnuov“, “ves Lačnuov“, “Lačnov s dvorem poplužným“ až k dnešnímu Lačnov.

 

 

Po roce 1426, kdy se husitům podařilo na nějaký čas vyhnat křižáky z Čech, začali husité podnikat Spanilé jízdy. Není tudíž vyloučeno, že dorazili i ke skalám a pojmenovali nejvyšší bod Dolních skal po svém jednookém hejtmanovi.

 

Od roku 1520 náležel Lačnov k panství Brumovskému.

 

Jihovýchodní Morava je kraj hornatý, kde se nejvíce dařilo salašnictví a pastevectví. Tento kraj, který sousedí se slovenskými hranicemi, získal název (samozřejmě až s časovým odstupem) Valašsko. A právě pro obyvatele Valašska – Valachy je přelomový rok 1620. Stavovské povstání proti Habsburské monarchii.

 

Koncem roku 1620 se bouří i valaši a rok na to 1621 obsazují hrad Brumov, s kterého jsou však zanedlouho vyhnáni. Povstání a nespokojenost nekončí ani po tom, co císařská vojska vypálila většinu Vsetína roku 1627 a pověsila pro výstrahu mnoho jejich účastníků. V terminologii vrchnosti totiž “Valach“ znamení totéž, co rebel či nespokojený živel. Ve třicetileté válce valaši bojovali od roku 1642 po boku Švédských vojsk. Fojtové a lidé, kteří sloužili přímo pod vrchností se rebelie neůčastnili, ale chudí pastevci a robotníci, viděli ve švédech svoje osvoboditele od útisku a náboženské nesvobody. Na Valašsku byla hluboce zakořeněna především evangelická víra, kterou se katoličtí páni snažili potlačit.

 

Až 26. ledna 1644 se konečně podařilo nespokojené Valachy porazit a pro výstrahu bylo 15. února 1644 na třista pověšeno. Tak se podařilo mnohaletou rebelii ukončit. Není vyloučeno, že se rebelie účastnili jak sedláci z Lačnova, tak okolních vesnic.

 

Valašské povstání

 

26.září roku 1663 je dobyta pevnost Nové Zámky, takzvaná Hradba západu a turecko-tatarským vojskům se otevírají Uhry a Morava.

6. října v  bitvě s Turky v Hrozenkovském průsmyku padá okolo 200 Valachů.

 

Tataři na Moravě

 

Řádění neunikl ani Lačnov. Osada je z poloviny vypálena a 93 lidí bylo údajně zajato nebo zabito. Část obyvatel se skryla v hlubokých lesích. To už vesnice stojí v místech dnešního Lačnova. Legenda hovoří o chlapci, který se před tureckými jezdci, utíkal schovat na Horní skály. Úzkou pěšinkou mezi skalními stěnami vyběhl až na vrchol, když se za ním skála zničehonic zavřela. Jezdci se vyděsili a ujeli.

 

V roce 1703 se po návratu do vlasti (východní Slovensko) stal vůdcem, právě vypuklého protihabsburského povstání František II. Rákoczi. To začalo v době, kdy velká část rakouských vojsk bojovala o španělské dědictví s Francií a pro to se rychle rozšířila. Do prosince 1703 povstalci, zvaní kuruci ( od toho jména jest pojmenovány Kurucké vojny) ovládli většinu tehdejšího Uherska a Sedmihradska. V roce 1704 se Rákoczi sedmihradským knížetem a roku 1705 byl zvolen hlavou uherské stavovské konfederace. Velkou podporu mělo povstání u poddaných, kterým Rákoczi slíbil osvobození od jejich povinností.

Před nájezdem kuruců se Lačnovjané ukryli lépe než před Turky. V té době byl v Lačnově panský dvůr, panský šenk, lisovna oleje, jatka a panské mlýny.

 

V roce 1706 vstupuje do kuruckého vojska mladý  jinoch z Terchové, Juro z rodu Jánošíků. Putuje z její armádou a prochází též Valašskými horami.

Poté co rakouská armáda v roce 1708 poráží kuruce u Trenčína, část povstalců přechází na stranu císaře Josefa I. Ta v letech 1708 – 1711 postupně dobývá zpět Uhersko. V dubnu 1711 zbylí uherští povstalci ukončili boje a podepsali s císařem tzv. szatmarský mír. Juro Jánošík, již jako císařský voják sloužící v Bytčanském zámku, je v roce 1711 propuštěn z vojny. Stává se vůcem zbojnické skupiny, kterým se začalo říkat “Horní chlapci“ a působí v Horních Uhrách, v Polsku, Haliči i na Moravě. Legendy tvrdí, že uloupené šperky a zlato ukryl také v jeskyních poblíž Lačnovských skal, aby se pro ně později mohl vrátit. V roce 1713 je ale Jánošík chycen a 17. března v Liptovském Mikuláši popraven pověšením za žebro na hák.Ukryté zlato je v zahrabaných jeskyních schované dodnes. Lidé říkají, že můžeme v lesích poblíž skal potkat starého muže, který tyto poklady střeží. Jedná se o jednoho Jánošíkového zbojníka, který se přihlásil, že bude hlídat poklady, dokud se pro něj jeho bratři nevrátí. A tak tam hlídá dodnes. Jenom člověku spravedlivém ukáže to místo. Na Velký pátek se zem s poklady otevírá sama, ale ještě se nenašel nikdo, kdo by se je vydal hledat.

Člověk odvážný se je může vydat hledat sám. Každou noc v den, kdy zbojníci poklady zakopali, nad tím místek hoří malý plamen. Tam kde je zlato hoří žlutý, tam kde je stříbro hoří bílý a nad ostatními hoří modrý. Nelžu vám. Viděl jsem je.

 

Juro Jánošík

 

V roce 1805 - během Napoleonských válek -  přes vesnicí prochází část francouzké armády a v seně přiváží Šafrán Bělokvětý. Dodnes můžeme vidět místa, kudy se vezla píce pro koně.

 

 

Též existuje jedna zajímavost, že francouzští vojáci volali na vesnická děvčata La vierge (vyslovuje se La vierž) což v překladu znamená  panno. Valaši si toto oslovení přisvojili a dnešní zkomolenina zní velmi neslušně.

 

K historii Lačnova též neodmyslitelně patří i místní škola. Vyučování začalo v roce 1820 o což se zasloužil klobucký farář Vávrečka. První dřevěná budova byla postavena v roce 1825. Učitelem se stal soukeník Cyril Mňačko, který sloužil zároveň jako obecní písař. Uměl číst, psát a dříve cestoval po světě. I díky němu máme k dispozici mnohé dochované informace. Konečnou podobru dostává budova roku 1898.

 

Mezi lety 1923 – 28 sloužil u jednoho sedláka v Lačnově spoluaktér atentátu na R. Heydricha, Josef Valčík, který také navštěvoval zdejší školu a nedaleké skály.

 

Ty jsou od 40. let minulého století nerozlučně spojeny s vývojem trempského hnutí na Valašsku. Jejich odloučenost od okolního světa vyhovovala té části trempů, jejichž názorové smýšlení a jednání bylo v rozporu se zaměřením tehdejšího režimu, ať se jednalo o fašistické okupanty nebo komunisty. Je málo známo, že velká část předválečných trempů bojovala za občanské války ve Španělsku, za 2. světové války pak v zahraničních armádách nebo v partyzánských oddílech, které využívaly Lačnovské skály přechodné útočiště. Do velkého ocelového kotle nahromadili munici a u Horních skal je zakopali. Avšak přišel konec války a na náboje, kulometné pásy a granáty se zapomnělo. Říká se, že kotel je zakopaný na pravé straně od pěšiny mezi skalními stěnami ve výklenku, kterého si nad zemí při toše dobré vůle snadno všimnete.

 

Místo kde je zakopaný kotel s náboji

 

Tady historie samozřejmně nekončí. Můžeme vzpomenout, že na podzom roku 1932 byla po dlouhých letech dokončena stavba silnice z Lačnova do Horní Lidče a že se při kopání našly kosterní pozůstatky koní a krav. A že se na Oremburku našly zbraně ruských vojáků, taky málo kdo ví. A nebo, že se Lačnovjanům říká Pupáci podle čepek, které se nosily ke kroji. A jiné zajímavosti až do dnešní doby, ale ty budou zajímavější až po dalších 150 letech.

 

A ještě jednu zajímavost na závěr. Na místě bývalého JZD Oremburk (dnes tam stojí firma Wekamp Doors) stávalo v 7. století starogermánské hradiště – Orem-Burg. Avarští nájezdníci, kteří se zdejší krajinou prohnali po bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu (mohlo stát na vrchu Rubín na Podbořansku) zdajší hradiště vyplenili a srovnali se zemí. Místní kmeny se sice nájezdníkům postavily, ale neuspěly. Hradiště Orem-Burg již nikdo neobnovil.

 

Slovanské kmeny

 

A do této krajiny, kde ještě lidé žijí souběžně s přírodou, chtějí mocipání vést dálnici R49. A tím kus přírody rozdělit a vybetonovat. Pán Bůh ví proč ty hory tady tak stojí.

Nedejme se Valaši.

Zobrazeno 4274×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz