Prolog

Co se stalo potom…

Prolog

 

 

     Boj s Nekromantem skončil. Část vesnice shořela a okolí se proměnilo v jedno velké spáleniště.

 

     Všude leželi mrtví.

 

     Nejdříve začalo ošetřování raněných. V tomhle se nejvíce vyznaly dryády a víly. Když se dostalo raněným řádného ošetření, přišli na řadu mrtví. Pohřební hranice hořely dlouho do noci. Jenom víly si své mrtvé družky odvezly do své vesnice a gileadští vykopali svým druhům hroby, jak jim káže jejich zvyk. Někteří piráti a najatí zabijáci vzali zbytek slíbené odměny a odešli. Jiní ale zůstali a většina z nich se přidala do žoldáckého oddílu. Na louce před vesnicí vzplál nový oheň. Tento stravoval nepřátelskou verbež.

 

     V pevnosti nad Strážným vrchem se každý den střídala pětičlenná hlídka, ostatní zůstávali ve vesnici. I v Komárově se střídaly hlídky a zesilovaly hlavně v noci. Strážní totiž spatřili v okolí několik ghúlů, ale ti se naštěstí o nic nepokusili. Ani skupina goblinů, která spíše omylem narazila na pevnost, nezaútočila.

 

     Prchali.

 

     Už druhý den po bitvě dorazilo královské vojsko. Gileadský průzkumník Bildon, kterého Mytus poslal do Lavendoru pro armádu, a generál Beeron vjeli do ohněm zpustošené vesnice. Spatřili vyčerpané, špinavé a propocené muže, jak odvážejí těla nemrtvých na velký oheň.

 

     Generál zvolal: „Je tu králův pobočník Mytus Denever?“

 

     Mírně kulhající velitel předstoupil.

 

     „Ano, je tu. Já jsem Mytus Denever.“

 

     Generál seskočil z koně. Jeho brnění s četnými škrábanci a prohlubněmi bylo pokryto loupajícím se bahnem.

 

     „Odpusťte, pane,“ sklonil hlavu generál, „pospíchali jsme, jak nejrychleji to šlo. Ten déšť proměnil cestu v jednu velkou bahnivou řeku a když nám kousek odtud přímo pod nohy vběhla skupinka goblinů, přestal jsem doufat. Jejich hlavy vezeme. Opravdu jsme nemohli…“

 

     „Já vám přece nic nevyčítám, generále. Kdyby se na nás neusmálo štěstí a neuvěřitelná souhra náhod, již tu spolu nehovoříme. Vaši pomoc budeme i tak potřebovat.“

 

     „ Jaké jsou rozkazy, pane?“

 

     „Musíme postavit novou vesnici. Tihle lidé si naši pomoc zaslouží. Nejdřív ale musíme uklidit trosky a mrtvé.“

 

     Mytus a generál Beeron ještě chvíli hovořili. Potom generál nasedl na koně a vrátil se ke svým mužům. Pěší oddíly a vozy se zásobami dorazily o několik hodin později.

 

     Potom to šlo ráz na ráz.

 

     Vrátili se zbylí vesničané spolu s ženami a dětmi v doprovodu svých příbuzných, aby se zapojili do úklidu a stavby vesnice. Po dvou týdnech odešla královská armáda, zůstal jenom Beerenův zástupce a sto vybraných mužů. Následně začala stavba vesnice. Vypálené domy byly strženy a znova stavěny. Na jiných se opravovaly jenom střechy nebo porušené stěny. Část vesničanů připravovala pole na zimu.

 

     A tak šly dny dál. Ubíhaly týdny, ubíhaly měsíce.

 

     V době, kterou gileadští nazývají jako Vánoce, již stály stěny všech vypálených domů. Sníh nepadal a mrazy se daly v teplém oblečení přečkat. Těsně před příchodem jara však nasněžilo a práce se na celý měsíc zastavily. 

 

     Mytus nepamatoval Velikonoční svátky v závějích sněhu. I toto období však lidé přečkali a přivítali jaro. Všichni stavěli dnem i nocí.

 

     Gileadští se při průzkumných výpravách nesetkali s žádnými Nekromantovými poskoky. Jistota bezpečí rostla. Zbytek královských vojáků odjel a vše se začalo vracet do starých kolejí.

 

     Murod si vzal na starost důkladnější opevnění vesnice. Palisádu nechal obehnat kolem celého Komárova a nařídil postavit strážní věže.

 

     Komárovjané nereptali. Obranu přijali všemi deseti. Někteří ale měli jiný názor na obranu. Vzpomněli si na stará lesní božstva…..

 

Zobrazeno 754×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz