Byl jeden člověk.

Byl jeden člověk,který žil v nešťastné době.V době kdy revoluce a pohnutky roztříštily všechny ideály svobodné Evropy a zabránily rozvoji lidskému myšlení.V této době se ale objevil někdo kdo této rozmařilosti dokázal zabránit.Jmenoval se Bůh.On,který pohlížel ze svého trůnu,Ten který předkládal zákony podle nichž se člověk musel řídit,On jehož slovo bylo první ještě před tím než byla stvořena zem.Ten dokázal v této době vzorovat lidské pýše,uhrančivosti a nenávisti.Lidé však pocítili Jeho lásku pozdě.Stavili barikády a své bratry zabíjeli noži.Bůh nám dal svobodu a nechal nás ať si svůj život žijeme sami.Na tohle se ale nedalo dívat.Zahalil se před těmito živly a nechal je na pospas jejich živoření.Vykřikovali Jeho jméno a vrhali se do boje,ale tento boj byl prohrán,protože zde ve skutečnosti šlo jen o lidskou chamtivost a nesnášenlivost.Tohle Bůh nikdy nechtěl a proto je nechal.Jen malé skupince se otevřel a nechal je okusit Jeho milosrdenství.Byli to ti v jejichž srdcích zůstala láska.Dokázali milovat jeden druhého poklonili se Jeho vůli.Těm se otevřela Nebeská brána a oni vkročili do překrásné zahrady.Zatímco na krvi zapáchající zemi se lidské trosky vraždily v Královští Božím se hrstka procházela po zemi,která se jim zdála velmi povědomá.Na obloze zářila Jeho vznešenost a v okolí se rozléval pokoj.